Napsal Ayrton Senna da Silva, 1960-1994
V současné době můžeme bohužel sledovat vojenská letadla a techniku až příliš často v akci. Pro malé odlehčení se tentokrát chci alespoň v krátkosti věnovat modelu závodního auta. Tentokrát zamířím do formule 1, do doby, kdy kraloval tým Mclaren s famózní dvojicí mistrů světa – s Alainem Prostem a Ayrtonem Sennou. Druhý jmenovaný je dodnes v Brazílii považován téměř za nadpozemskou postavu. Přestože Brazílie je nevyčerpatelným zdrojem automobilových závodníků, je Sennova popularita i deset let po jeho tragické smrti obrovská. Důvod lze hledat zřejmě v nesmírném talentu tohoto závodníka, temperamentu jeho národa, ale také možná ve stylu jeho závodění. Senna byl hluboce věřící, věřil, že ho Bůh chrání a proto na trati často překračoval hranici únosného rizika. Dostával se do konfliktů se soupeři i s kolegy u vlastního týmu a tato válka proti všem tmelila celou Brazílii. Když tragicky zahynul při treninku na Velkou cenu San Marina v Imole 1. 5. 1994 za volantem Wiliamsu, stal se ikonou. Mýtickou auru kolem jeho osoby posílily i následné soudy, které se snažily vyřešit odpovědnost za jeho smrt.
V roce 1988 byl A. Senna jezdcem týmu McLaren. Firma Tamiya, produkující asi to nejlepší mezi modely závodních automobilů, které jsou dostupné nejen sběratelům, nabízí závodní vůz této stáje McLaren MP 4/4. Automobil neměl ve své době konkurenci a jeho koncepce byla dále rozvíjena a modifikována. V sezóně 1988 byl vůz poháněn továrními motory Honda. Model firmy Tamyia je v měřítku 1/20, které představuje ideální kompromis mezi rozměry modelu a dostatečným prostorem pro propracování detailů. Díly jsou odstříknuty čistě, s minimálními otřepy. Náročnější modelář zatmelí otvory po vyhazovačích na spodních stranách dílů karoserie, jinak tmel není potřeba.
Model jsem stavěl prakticky pouze z krabičky. Stavebnice je řešena tak, aby bylo možno snímat karosérii, šasi a motor jsou detailně vyvedeny. Tady bych snad směřoval jedinou výtku: Skutečná karosérie se snímala trochu jinak, nikoliv jako celek od přídě až k zádi. Navíc velký plastový díl, který karosérie představuje, není možné vylisovat tak, aby bylo vyloučené alespoň mírné překroucení dílu. To způsobuje nepřesné přiléhání kapoty na podvozek. Raději jsem tady nechal model plně kapotovaný.
Stavba je velmi jednoduché, stačí vlastně jen pečlivě očistit všechny díly a čistě je nastříkat. Jedním z mála doplňků bylo vyrobení nových bezpečnostních pásů v kokpitu. Kola jsou přišroubována do závěsů jediným šroubem pomocí malého imbusového šroubováčku (téměř jako u originálu). Doporučuji jemným smirkem vybrousit z běhounu gumových obručí tenký otřep. Pro formule od Tamiye je typické nanesení firemních nápisů na gumy pomocí suchých obtisků.
Prubířským kamenem u modelů autíček bývá vždy lakování karosérie. Mojí představou byla taková bílá barva, která by pokud možno ihned nezežloutla. Proto jsem použil lesklou akrylovou bílou barvu Tamiya. Zvláštní bylo na barvě to, že zůstala několik dnů jakoby pomalu tekutá. To znamená, že bylo třeba vyhnout se oděrkám na povrchu. Pokud tyto oděrky ale vznikly, byly schopny za několik dalších dnů relativně dobře splynout s povrchem. Barvu jsem nanášel pistolí, první pokus bohužel nebyl úspěšný, bylo třeba nástřik několikrát opakovat, než se podařilo dosáhnout jednolitě lesklého povrchu. Design vozů McLaren byl vždy poplatný vzhledu cigaretových krabiček, ať to bylo v minulosti Marlboro, nebo nyní West. Háček spočívá v tom, že ačkoliv televizní obrazovka, nebo fotoaparát prezentují červenou barvu na voze jako sytě červenou, v reále je použita fluorescentní červená. Proto jsem použil sprej Tamiya TS-36. Raději vynechám všechny peripetie s tím spojené, spokojím se s pouhým konstatováním, že barva zreagovala s podkladovou bílou a bylo třeba mnoha dalších oprav… Kdo nechce nést toto riziko, může zkusit nalepit červenou z obtisků ve stavebnici. Teď už zbývalo jen nanést pěkné obtisky, které dobře okopírovaly povrch i bez pomocných vodiček. Stavebnice neobsahuje reklamní nápisy na cigarety v souladu s podmínkami v zemích EU. Jelikož to ale nějak nebylo to pravé, použil jsem aršík firmy REJI, který nápisy obsahuje. Obtisky jsem přestříkal předem lesklým lakem, proto jsem již model na závěr nelakoval. Po dokončení vypadá velmi pěkně a pokud by si s ním pohrál profesionální fotograf, troufám si tvrdit, že by na obrázku nebyl k rozeznání od skutečného auta.
Pro ty, kteří shánějí podklady ke stavbě: http://perso.wanadoo.fr/eric.evain/