Napsal Supermarine Spitfire Mk.IX, část 1.
Supermarine Spifire IX C sériového čísla BR581, V-SH Squadron Leadera Wilfreda Duncana-Smithe, 64.squadrona , základna Hornchurch, srpen 1942. Duncan-Smith se narodil původně v Indii. V roce 1940 vstoupil do RAF. Ve své kariéře se vypracoval od seržanta 611. perutě v roce 1940 až po Group Captaina. První vítězství získal v roce 1941 za kniplem Spifiru Mk.V. V dalších pestrých měsících vystřídal několik perutí, pobyt v nemocnici, až se v dubnu 1942 stal velitelem 64.perutě vyzbrojené Spitfiry IX. V srpnu 1942 byl jmenován Wing Commanderem North Weald Wing. Po ukončení operačního turnusu byl převelen k velení stíhacích jednotek, v květnu 1943 vedl krátce Luga Wing na Maltě. Poté převzal 244. Wing v Africe a v listopadu 1943 byl jmenován Group Captainem, v této době vedl 324. Wing ve Středomoří. Na tomto místě zůstal až do konce války. Celkem mu bylo přiznáno 17 zničených letounů samostatně, 2 ve spolupráci. Dalších 6+2 sestřely ve spolupráci mu byly přiznány jako pravděpodobné, 8 letounů nepřítele poškodil. Všechny úspěchy docílil jako pilot letounů Spitfire, většinu pak na verzi IX. Po skončení války pokračoval v kariéře v RAF.
Supermarine Spitfire IXC sériového čísla BR600, Z-SH P/O Donalda Kingbabyho, rovněž příslušníka 64. Squadrony na základně Hornchurch, červenec 1942. Donald Ernest Kingbaby vstoupil do RAF v roce 1939, stejně jako Duncan-Smith začínal jako seržant u 266. Squadrony v roce 194O. Bitvu o Británii prožil u 92. perutě, do konce roku měl na kontě již 8 vítězství. Po ukončení turnusu pracoval jako instruktor stíhačů, ale v březnu 1942 se vrátil k aktivní službě nejprve u 111., posléze u 64. squadrony. V té době byla právě nově vyzbrojena Spitfiry verze IX. V srpnu 42 byl převelen k 122. peruti, kde přes pozici Squadron Leadera převzal velení nad jednotkou. V březnu 43 byl odměněn DSO, byl povýšen na Wing Commandera a převzal velení Hornchurch Wing.Na podzim 43 byl přeložen k velitelství Fighter Command, odkud byl poslán do válečné školy v Cartfossu kde zůstal do konce války. V květnu 45 měl na svém kontě 21 sestřelů plus 2 ve spolupráci, 6 letounů pravděpodobně zničených a 11 poškozených. I on po válce zůstal ve službě u RAF.
Supermarine Spitfire Mk.IX sériového čísla BS538, NL-B, seržanta Pierra Clostermanna, 341. Peruť, základna Biggin Hill, červen 1943. U nás patrně nejznámější francouzský stíhač, jistě i díky autobiografické knize Velký cirkus, která vyšla i v češtině. Pilot se stal slavným především díky jeho populárnímu Hawkeru Tempest, který si můžete postavit například ze stavebnice firmy Eduard. Zájemcům o jeho kariéru doporučuji asi hlavně výše zmíněnou biografii. Zde se omezím na konstatování, že nakreslený letoun byl přestavěn z verze Mk.V. Clostermannovi bývá připisováno 33 sestřelů, v poslední době jsou ale spíše snahy o redukci tohoto skóre, některá vítězství mu byla zřejmě přiznávána v rozporu se zvyky RAF jako samostatná, přestože šlo o spolupráci. Prameny, ze kterých zde čerpám mu přiznávají pouhých 11 sestřelů, dalších 7 sestřelů zůstává nejistých. 2 až 5 sestřelů je uváděno jako pravděpodobných, 9 letounů poškozených a 2 stroje zničené na zemi. I přes tyto korekce se stal Pierre Clostermann nespornou legendou francouzského odboje.
Všechny letouny jsou kamuflovány ve standartním zbarvení RAF odpovídajícímu danému období války. První dva stroje mají sériové číslo překryto pruhem barvy Sky plus kódovým označením. U letounů je proto pod písmenem H vidět pouze část BR, pruh přetíná číslo 5, resp. 6.