Napsal Kultovní vůz se vrací na stránky Modelmágu a to rovnou v královském měřítku a od královského výrobce.
 Jeden z prvních modelů, který jsme popisovali v Modelmágu bylo Subaru Impreza WRC 1:43 firmy Heller. Nyní se toto kultovní auto vrací v královském autíčkářském měřítku 1:24. A to rovnou od firmy Tamiya, která představuje v této kategorii naprostou špičku. Proč je vlastně Impreza takovým kultem? Snad proto, že auto, které si koupíte u prodejce (za patřičně vysoký peníz) je čtyřkolka se silným motorem, tedy něco, co se velmi blíží speciálům, které už řadu let vítězí na tratích světových rally. Ze všech značek je Impreza nejblíže speciálu WRC. Snad je kultem i proto, že výrobce ochotně nabízí Imprezy ve zbarvení, které imituje tovární speciál pro mistrovství světa. Snad proto, že tohle auto, většinou v modré metalíze, je prostě krásné, ať projde jakýmkoliv faceliftingem. |
Impreza WRC byla prvním wéercéčkem, které jsem si v měřítku 1:24 koupil. Vybral jsem si ji především pro jednobarevný povrch, protože jak praví stará pravda: těžší než udělat perfektní lesklý povrch na modelu je již jen udělat perfektní lesklý vícebarevný povrch. Stavebnice je téměř dokonalá a není jí prakticky co vytknout. Určité úpravy by se daly provést na dílech, které znázorňují zavěšení kol, ale ty jsem vynechal. V kitu je rovněž kovová folie, imitující plech, maskovací samolepky na skla, gumové pneumatiky se vzorkem a síťka chránící vstupní otvor k chladiči. Mě osobně nejvíc iritovalo to, že Tamiya nedotáhla podběhy blatníků až ke karosérii a tím vznikly nepěkné průhledy do interieru.
|
 Stavěl jsem prakticky podle návodu, za zmínku stojí polepování sedadel pilota a copilota obtiskem znázorňujícím karbon, kdy je vhodné použít vodičky na obtisky. Obtisk je trochu větší, což lze snadno vyřešit po prvním zavadnutí obtisku jemnou prací se žiletkou, nebo skalpelem. Už v interiéru jsem používal hlavně spreje Tamiya a to originální odstín Mica Blue a polomatnou černou. Při stříkání černých stínítek na vnitřní plochu zasklení kabiny doporučuji co nejpečlivější nalepení maskovacích samolepek, případné chyby se těžko napravují. Největším vylepšením kokpitu byly nové pětibodové pásy, které jsem vyrobil z cigaretového papíru a kovových přezek od firmy REJI. Pásy jsou upevněny na zadní břevno ochranné klece kokpitu. |
| Karosérii jsem upravoval rovněž minimálně, v podstatě jsem pouze zabrousil náznaky obrysových světel na předním blatníku a nahradil jsem je novými, průhlednými. Postup byl podobný jako u polohovek letadel (viz rubrika Postupy) s tím rozdílem, že jsem si světlo vybrousil na konci průhledné tyčinky, pak jsem jej odřízl žiletkou a po nalepení natřel oranžovým lakem Tamiya. Z leptů REJI se mi nepodařilo vyrobit oka sloužící k rychlému vypnutí motoru zvenku, tzv. chcípaky. Proto jsem alespoň použil z leptu vlastní očko a vylepšil jsem jím předlisovaný detail na kapotě.
Celý model jsem barvil vlastně průběžně, techniku použití sprejů jsem naznačil v článku o sprejích Tamiya. Obtisky, které firma přikládá, seděly dokonale po použití vodiček Adhesol a Hypersol od Agamy. Já osobně jsem si vybral vůz pilotovaný Colinem McRae. V této fázi jsem měl víceméně již model vcelku, zbývaly drobné dodělávky. Především jsem po sesazení karoserie a podvozku zaslepil podběhy blatníků. Použil jsem k tomu obyčejné proužky křídového papíru. Nyní jsem si silně naředil tmavě hnědou barvu a jemně jsem s ní nastříkal především spodek bozu, nejvíce vnitřky blatníků, dále pak prahy, přední spoiler a zadní nárazník. Touto jemnou patinou jsem se pokusil přiblížit podmínkám na Rally Monte Carlo, kde vzhledem k jízdě po mokrém asfaltu a sněhu předpokládám tmavou a mokrou špínu.
|
