Napsal Nudíte se? Místo medvídka mývala si raději kupte Dreideckera od rytíře Edy.
Když se objevila možnost získat model za recenzi na Modelmág, neváhal jsem ani chvilku u dvou stavebnic: Fokkery Dr.I a F.I. Oba jako odznáček v měřítku 1:72, od rytíře Eduarda, efjednička navíc jako Profipack. Proč jsem si je vybral? Je mi blízká éra chmelnic a Velké války, výrobce garantuje kvalitu a snadnou stavbu, na letounu létalo spousta es. To vše mi slibovalo, že bych mohl u stavby poctivě vydržet a modely postavit do povinného měsíce.
Jak to bylo v reálu? Stavěl jsem většinou tak 30-60 minut denně, s výjimkou zhruba 5 dnů, kdy to bylo od 2 do 5 hodin. Použil jsem sekundové lepidlo Loctitte, z barev hlavně akryly a lihovky Agama (kvůli rychlému schnutí), email Agama Gun Metal, sprej Tamiya Light Gun Metal, transparentní oranžový lak Tamiya, Mr. Surfacer ve spreji, tmel Tamyia, pinzetu, žiletku, nůžky, mapy CMK, Adhesol od Agamy, ledničkový kompresor, pistolku BK, olejové barvy, smirkový papír pod vodu 1200, jehlové pilníky. Dále asi 5 litrů Nescafé Espresso se 7.5% mlékem Tatra. Pentilku s hnědou tuhou Staedler. Injekční jehly různých průměrů, injekční stříkačky 2 ml, hmmm, to bude asi všechno. K tomu mi hrál Sting, U2, Ag Flek, Vivaldi, Dan Bárta, Laura a její tygři, JAR, Karel Kryl, Hradišťan, Nohavica. Jako podklady jsem použil jedno číslo Novinek s fotkou odstrojené déerjedničky a Windsock.
Nejprve ke stavebnicím. Obě obsahují Express masky, kit 7014 obsahuje 35 dílů pro Fokker Dr. I, kit 7015 obsahuje 33 plastikových dílů(v rámečku je jich 35, dva byste nepoužili) a planžetu s plechy. Pozor, opět se díly týkají letounu Dr.I. Efjednička se lišila nepatrně jiným tvarem VOP a chybějícími dřevěnými lištami na koncích spodních křídel. Vysoce hodnotím obě krabičky, návody a především perfektní odstříknutí dílů. V kombinaci s ideální konsistencí plastiku to znamená, že začišťování dílů je velmi snadné a příjemné.
Stavěl jsem oba modely současně, což bylo výhodné hlavně zpočátku, kdy jsem namíchanou barvou stříkal obě stavebnice. Vnitřky trupu jsem vystříkal indiferentní olivovou barvou, která má imitovat barvu impregnovaného plátna. U profipacku jsem ale napřed vybrousil žebrování trupu. Musím zmínit velmi pěkně znázorněné prověšení plátna na trupu, Eduard se opravdu vytáhl. Zpět do interiéru…: Olejovou sienou jsem namaloval překližkové desky na bocích, u standardní stavebnice jsem štětečkem šedě zvýraznil kostru. Interiér standardu jsem doplnil o imitaci kompasu, nebo jaký je to přístroj na pravé straně, pouzdro na mapy, vnitřní výplet, popruhy, na sedačku jsem odstříhl kus mapky od CMK. U profipacku jsem kostru sestavil z plechů, stejně jako všechny detaily, pouze jsem použil původní plastovou sedačku, ta plechová se mi zdála až příliš tenká. Do trupu jsem navrtal otvory pro lanka řízení, odvrtal jsem nasávání vzduchu k motoru. Pak už šly obě poloviny k sobě a celek doplnilo spodní křídlo. Zatmelil jsem spáry mezi polovinami trupu a zespodu i na přechodu trup – křídlo. 4 dny od začátku stavby byl základ modelu zatmelen a měla přijít první komplikace.
Tu představovaly křídelní vzpěry. Prochází středním křídlem, otvor je však příliš velký. O obou modelů jsem zvolil odlišný postup. U prvního modelu jsem přilepil střední křídlo na trup(netřeba tmelit) a vzpěry jsem teprve potom přidal. Nesedělo ani uchycení malými čepy do dolního křídla, proto jsem všechny přechody tmelil. Pro nedostatek místa to odnesl jinak velmi pěkný reliéf kování pod středním křídlem, kde jsem ho bohužel zcela obrousil. Nenapravoval jsem, bylo to prakticky nemožné. U druhého modelu jsem se poučil. Vzpěry jsem zalepil nejprve do středního křídla, vytmelil, místo na broušení tentokrát bylo. Pak teprve jsem celek osadil na trup. Ze vzpěr jsem na obou modelech uřezal horní čepy a styčné plošky s horním křídlem jsem přibrousil tak, aby vše dobře sedělo. Teprve potom jsem dodal tenký kozlík.
VOP jsem trochu přitmelil na horním přechodu do hřbetu, spára se mi zdála příliš velká. Dodal jsem podvozek a model byl připraven ke stříkání. Po delším váhání jsem zvolil následující kamufláže, obě na Dr.I: letoun 450/17, na kterém létal v roce 1918 u Jasta 7 Josef Jacobs a slavný rudý letoun 425/17 Manfreda von Richthofen. Druhý zmiňovaný vyšel z Profipacku. Jak podotkl můj kamarád….: Tenhle stroj je tak omletý, že se ho každý bojí udělat, takže ho vlastně tolik lidí nemá…. Názory na barvu letounu se liší, ale Konvas našel někde na internetu fotografii relikvie-útržku plátna z tohoto letounu. Barva je podle všeho tmavě červená. Tak jsem trochu přitmavil lihovou Agamu a pustil jsem se do stříkání. Pardon, je tady někdo kdo neví, že na letounu 425/17 Red Baron zahynul?
I druhý letoun má zajímavou historii. Dramaticky černý stroj původně zdobil na boku emblém „Vládce větrů“. Stroj měl atypické výsotné znaky. Později byly znaky přetřeny do této podoby, zamalován byl i emblém. Fotografie ukazují zašlý výsostný znak na boku. Na letoun byl namontován ukořistěný motor Clerget (tím jsem se tentokrát nezabýval), podvozek byl doplněn trubkami ala Jasta Boelcke.
Natáhl jsem výplet, doplnil detaily. Obtisky jsem poskládal z archivu. U obou modelů jsem nakonec použil plastikové kulomety, s tím, že později dokoupím nějaký leptaný set. Motory jsem nastříkal sprejem Tamiya TS 29, žebrování válců jsem napustil naředěnou černou. U Red Barona jsem použil obě plechové hvězdice. Vrtuli jsem nastříkal pískovou barvou, hnědou tuhou do pentilky Staedler jsem nakreslil vrstvy a celek jsem přelakoval oranžovým lakem na blinkry Tamiya. Nepoužil jsem leptaný vrtulový náboj, protože se mi zdál malý. Směsí okrové olejovky a sienny jsem provedl patinu, především na spodních plochách a kolech, vše jsem přestříkal polomatným lakem Agama. Ještě ke kolečkům – díkybohu Eduard přidal masky, namalovat pěkně pneumatiky by byl problém.
Model k recenzi věnovala firma Hobbyshop.