Focke-Wulf FW-190 D-9, Tamiya 1:48, set Aires

Napsal

Můžete si vybrat mezi dřinou a pohodlím…

2002120901_0.jpg, 550x440 px.

Před nějakým časem jsem uvažoval o vhodném výběru modelu pro modelářskou soutěž. Měl jsem na mysli nějaký univerzální typ, který by byl schopný uspět jak v klasické bodovačce, tak v soutěži typu líbí-nelíbí. Volba padla na dlouhonosého Focke-Wulfa od Tamiye. Jednak se jednalo o stavebnici, u které jsem měl celkem záruku malé spotřeby tmelu, jednak byl k dispozici Walkaround od Squadron Signalu, jednak firma Aires nabízela bohatý doplňkový set.

2002120901_1.jpg, 550x440 px.

Po zakoupení všeho uvedeného jsem rychle zahodil účtenky a zběžně zkontroloval stavebnici. Návod byl pěkný a srozumitelný, jen ty barvy popsané podle výrobce…, naštěstí není problém dosadit si odstíny z dostupnější produkce. Výlisky z šedého plastiku přiměřené tvrdosti a pružnosti mají všechny jemné detaily. Stopy po vyhazovačích nejsou na viditelných místech, povrch je bez chyb, jemně negativně rytý. Kvalitní obtisky jsou na čtyři verze. Nechybí obě verze překrytu kabiny. Průhledné díly jsou čiré a tenké.
Zkoumání jsem podrobil i set Airesu, tady jsem byl trochu na rozpacích z některých dílů, které se mi nezdály zcela rovné, navíc se mi set na Doru zdál proti některým jiným od stejného výrobce trochu hrubší. To platilo hlavně o bloku motoru a jeho závěsech. U nich chyběla dokonce menší část odlitku.

2002120901_2.jpg, 550x440 px.

Po průzkumu jsem se dal do práce. Odřízl jsem kompletní příď z modelu, vyřezal jsem kryt radiostanice a ztenčil stěnu trupu. Kokpit od Airesu seděl perfektně, stačilo jej jen nastříkat a pečlivě vybarvit detaily. Z destiček jsem sestavil radiostanici a osadil ji do trupu. Již předtím jsem oddělil směrovku, takže nyní zbývalo poloviny trupu slepit, spodem jsem pak přilepil palubní desku a kokpit. Zkusil jsem nalícovat požární přepážku motoru z odlitků a narazil jsem na první problém. Ani po dlouhém snažení se mi to nepovedlo, proto jsem novou přepážku vyrobil z destiček, detaily jsem pak odřezal ze staré a přenesl jsem je na model.
Podvozková šachta je ve stavebnici poměrně použitelná, já jsem ale chtěl ponechat sejmuté vnitřní plechy ze šachty, proto jsem použil pouze část dílu. Z levé horní poloviny křídla jsem vyřízl montážní otvor pro výzbroj. Opět se mi nepovedlo osadit schránku ze setu, proto jsem ji vyrobil novou. K této problematice bych rád dodal, že uživatelé setů často nevědí, jakým způsobem výrobce díly zamýšlel osadit, návod často poskytne jen prostor pro vlastní fantasii.
Křídla a trup jsem slepil do celku a zažil nepříjemné překvapení. Kýlovka byla totiž zřetelně rotována oproti trupu. Náprava se v tuto chvíli jevila nemožná, proto jsem použil osvědčený optický trik a vychýlenou směrovkou jsem odchylku zamaskoval.

2002120901_3.jpg, 550x440 px.

V této fázi jsem model nastříkal kamufláží. Rozhodl jsem se pro letoun G. Barkhorna, druhého nejúspěšnějšího stíhače všech dob. Jeho Dora byla nakreslena ze všech pohledů v jedné z polských publikací, schéma působilo věrohodně. Přesnou podobu stroje zřejmě není dnes již možné určit, proto jsem sáhnul po několika fotografiích, které dokumentují alespoň část trupu. Fotografie pochází z knihy B.Barbase Aircraft of the Luftwaffe Fighter Ace I, náhledy zde přikládám.

2002120901_4.jpg, 200x127 px. 2002120901_5.jpg, 150x199 px.
2002120901_6.jpg, 200x129 px. 2002120901_7.jpg, 200x96 px.

K docílení kvalitní kamufláže jsem povrch opakovaně leštil a lakoval lesklým lakem. Na lesklý povrch jsem pak nalepil obtisky, přičemž část z nich jsem si upravil z archivních zbytků. Vodičky na dekály jsem v té době ještě neznal, obtisky ale na lak přilnuly výborně.
Pomocí stříkací pistole jsem doplnil očazení a ušpinění povrchu, stříbřenkou jsem naznačil oprýskaný lak. Jemně naředěnou černou barvou jsem napustil linky paneláže. Doplnil jsem podvozek s kryty, kolečka jsem poprášil světle hnědou barvou. V této fázi mi došly síly a model jsem na několik týdnů odložil.
Po doplnění energie (a promeškání několika soutěží) jsem se k modelu vrátil. Nastříkal jsem blok motoru a jeho lože, po dlouhém lícování jsem pak celek zasadil do modelu tak, že byla zachována geometrie. Podle fotografií ve Squadron Signalu jsem vyrobil změť hadic za motorem, které vytvořily zajímavý zmatek v podvozkové šachtě. Další hadičky a trubičky jsem nasázel mezi motor a přepážku, navrch jsem umístil makety zbraní. Z krytů jsem se rozhodl použít pouze ten od trupových zbraní (Ostatní jsem zatím uschoval).
Nabarvil jsem a sestavil předek stroje, po prozkoumání fotografií jsem seřízl z odložené přídě kužel za chladičem a umístil ho mezi motor a klapky chlazení. Z kuželu vycházela táhla ke klapkám, tento detail jsem ale v měřítku dobrovolně vzdal. Doplnil jsem výzbroj v křídle, její kryt, i novou krytku radiostanice. Na otevřenou kabinu jsem upevnil lanko antény, doplněné izolátory. Po roce práce jsem měl nyní konečně na stole dokončený model Dory.
Závěr vyznívá následovně: Kvalitní stavebnice, i bez úprav z ní vznikne pěkný model. Pokud sáhnete po podobných úpravách jako já, počítejte s velkou pracností, výsledný efekt ale stojí za vynaloženou námahu.2002120901_8.jpg, 550x440 px.